22. 2011

duben

Jak si v ČR připadám 20 let za vyspělými opicemi

Kdysi dávno, kdy ještě malý Adámek nechodil ani do školky, přivezl domů jeho tatínek zvláštní, prazvláštní zařízení. Malý Adámek, zvyklý z domů na psací stroj jako nejnovější výdobytek technologie, byl jako u vytržení. Blikalo to, pípalo to a dokonce to mělo hromadu tlačítek. Některá byla s čísly, některá bez, ale po zmáčknutí jakéhokoliv z nich vydal přístroj varovné pípnutí. Nejdivnější na tom zařízení byla ale klika přichycená pomocí divně zkroucené šňůry.

2. 2011

duben

Žurnalistika a peníze nejdou dohromady

Události posledních dní krásně ukázaly, jak fungují média a to nejen u nás. Případ Anička a jeho „rozuzlení“ sebevraždou jediného podezřelého a zemětřesení v Japonsku a následné problémy s jadernou elektrárnou Fukušima krásně ukazují pojem mediální mrdka a kvalitu žurnalistů.

21. 2011

březen

Více než příjemný článek

Jestli si právě říkáte něco ve smyslu „bože co to ten hňup napsal za nadpis“, pokračujte ve čtení dál. Pokud ne, vraťte se ke své kopyrajterské činnosti a/nebo na základní školu kde vás nutili číst.

15. 2011

březen

Důchodová deforma

Důchodová deformaDůchodová reforma, výrazné téma posledních dní, které hýbe nejen politickou scénou. Dle mého se jedná spíš o pohromu, protože systém, který navrhuje vláda vlastně nic nemění a pořádné řešení, které je třeba, se tím opět odkládá na neurčito.

Nejsem ekonom, ale nepřijde mi ideální řešit důchodovou reformu zvýšením DPH aby na důchody vůbec bylo – neboli obereme všechny a některým z toho něco málo dáme. Mnohem lepší by bylo řešení postupně důchody omezovat a donutit pracující, aby si na důchod šetřili sami. Beztak už každý rozumný na důchod šetří, obzvlášť po mediální masáži, která se vyrojila v souvislosti s důchodovou „reformou“.

22. 2011

únor

Marný boj s podnapilým teenagerem

Opilé dítěZe začátku musím upozornit, že s tématem opilosti nezletilých mám své zkušenosti. Jednak jsem byl nezletilý a jako každý, kterého znám také pil nějaký ten alkohol – neplést s opíjením do němoty, toho mé tělo není schopno a párkrát jsem se o tom už stačil přesvědčit než mi došlo, že takhle ne (tím párkrát myslím doslova 2× pokud si dobře pamatuju – a že si pamatuju vždy) – a dokonce jsem měl i tu smůlu, že v polovině nedožitého osmnáctého roku jsem skončil na policejní stanici o půl 10 večer s 0.28 promile alkoholu v krvi.

Hledej