Diskriminující

Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminují?

Krátká poznámka pro pořádek. K napsání tohoto článku mě nakopl Jakub Hájek se svým zajímavým článkem o diskriminaci, jako projevu svobody. Je možné, že budu na tento článek vědomě, ale i nevědomě odkazovat a jinak s ním pracovat. Proto doporučuji jeho přečtení. Stojí za to.

Pro začátek bez jakýchkoliv okolků a studu uvedu, že nemám rád cigány. Ano, s G, tak jak se to u nás ve Slezku používá a bez nějaké návaznosti na Romy, protože Rom je pro mně naprosto normální člověk s trošku jiným odstínem pleti. No a abych upřesnil pojem cigán tak, jak ho chápu já. Je to Rom, nezapadající do společnosti. Dělající kravál, bordel, posedávající po náměstích. Zloděj, flákač, povaleč. Samozřejmě takoví nejsou jenom Romové, ti mají akorát smůlu, že takových jich je většina. Čest těm slušným. Ne, necítím se jako rasista, jenom prostě nemám rád takové lidi nehledě na barvu pleti či čehokoliv jiného.

A teď už k diskriminaci – rozlišování. To přece nezní tak hrozně ne? Každý rozlišujeme. Je jedno v čem, prostě to děláme. Pak je tady druhý popis diskriminace – rozdílný, jiný přístup k jedné skupině než k jiné nebo k celku. To už je o něčem jiném, že? Jakub se ve svém článku evidentně zaměřil na diskriminaci rozlišovací, nikoli na diskriminaci jako rozdílný přístup ke skupině či celku. Prostě slovo „vybírám si“ můžeme teoreticky nahradit slovem „diskriminuji“, ale rozhodně nebude mít význam jak chápeme slovo diskriminace dnes. Proto bych se raději zaměřil na současný význam slova.

Jak se vám líbí?

Můžete je milovat, můžete je nenávidět a nebo jednoduše ignorovat… Ale to je asi tak všechno, co s Like a Tweet tlačítky zmůžete." Citace mého tweetu, který mi nedá a krapet se nad ním zamyslím.

Vkrádají se všude. Na blogy, komunitní weby, ale i „seriózní“ zpravodajské a firemní weby. Je jen málo míst, kde nenarazíte na „sdílecí sociální tlačítka“ odkazující na Facebook, Twitter a milion dalších sociálních sítí. „Staňte se našim fanouškem na Facebooku“…„Fo­llowujte náš Twitter účet“ a spousta dalších výzev na nás skáče ze všech webových koutů a stran.

Náhoda je blbec

Známé to lidové pořekadlo, ale je na něm něco pravdy? Jak u koho. Někomu může náhoda přinést štěstí a radost, někomu může náhoda zničit celý život. Jisté je, že náhoda náš život ovlivňuje už od počátku. A vlastně i dlouhou dobu před tím, než se vůbec narodíme.

Nevěřím v osud. Nevěřím v to, že můj život je někde předem popsaný, „nalajnovaný“ a já jsem jenom herec svého životního scénáře. Rád žiji ze dne na den a rád se nechám překvapit tím, co se stane za hodinu, za den nebo za rok. Všechny tyto věci jsou ovlivňovány náhodnými sledy okolností, které jsou zase závislé na jiných náhodných sledech okolností. A jak tedy náhoda ovlivnila můj život?

Koho volit?

Včera k nám (a nejspíš i většině z vás) dorazily volební lístky – jasný znak toho, že jsou volby skutečně za dveřmi. S tímto uvědoměním přišlo opravdové zamyšlení nad tím, koho vlastně půjdu volit.

Osmnáct je mi sotva měsíc, tudíž jdu volit historicky poprvé. Nemám tak možnost volit stranu, kterou jsem volil předtím a vůbec, volba té správné strany v letošních volbách je velice obtížná. Koho tedy vybrat?

Paroubkovy pohádky

Žil byl a bohužel stále žije jeden politik, který si přes bradavici na tváři nevidí na pupek a přes pupek na chodidla. Tento politik zjistil, že některé lidi (přesněji třetinu jednoho malého státečku) nezajímají jeho činy, ale předvolební sliby. Na těchto planých slibech postavil předvolební program svůj a tím pádem své strany. Strany bojující za blahobyt pro obyčejné lidi. Zjednodušeně řečeno bychom jim mohli říkat třeba proplouvači, co vy na to? A proč proplouvači? Protože volič oné strany je pro mě člověk, který za celý svůj život ničeho velkého nedosáhl, několik (desítek) let pracuje ve stejné továrně a vlastně ani nemá touhu udělat ve svém životě nějaký pokrok. Takový člověk si pak v jednom kuse stěžuje, jak se má špatně, jak je špatně placený a kdesi cosi. Zároveň závidí úspěšnějším a většinou bohatším lidem, kteří pro svůj blahobyt něco udělali a stále dělají. Takový člověk v podstatě proplouvá životem – proto proplouvač.

Opičí noviny
©2008 - 2010 Adam Tomeček, všechna práva vyhrazena. Kopírování textů a obrázků pouze se svolením autora!

Made by Disturbed Design