31. 2011

červenec

Jak jsem si splnil sen 1: zabřednutí do historie

Jak někteří mohli vydedukovat z mých blábolů na Twitteru, pracoval jsem na iPhone hře, kterou jsem před chvílí poslal do Applu na schválení po několika měsících práce. Napadlo mě, že bych mohl sepsat všechny strasti, které mě během vývoje potkaly a předpokládám, že to vydá na dlouhý článek plný mého dětství, zmatků, zvratů a technických věcí, kterým polovina z vás nebude rozumět, ale aspoň si srovnám v hlavě vše, co mi vývoj dal (a že je toho hodně).

Poznámka: nakonec se článek zvrhl v popis mé cesty k programování obecně, takže jej rozdělím na několik aspoň trošku tématických celků a budu vydávat postupně.

Začalo to někdy začátkem letošního roku, kdy jsem se z ničeho nic konečně odhodlal udělat hru (po předchozích nezdarech díky nedostatečným vědomostem). Hry jsem chtěl dělat už jako malý harant. Někdy od desíti let, chvíli po tom, co jsem dostal svůj první počítač. Vůbec jsem byl divné dítě. Zatímco všichni hráli nejnovější pecky, já, částečně donucen nedostatečnou výbavou svého počítače, jsem dost času věnoval nějaké tvorbě. Začalo to příchodem internetu, kdy jsem okamžitě věděl, že chci dělat webové stránky, a tak jsem se v jedenácti letech naučil HTML. Matně si vzpomínám, že jsem chtěl dělat databázi tažených čísel sportky, ale to jen pro pobavení.

Další zářez přišel s objevením Flashe jen o pár měsíců později. Na dvanácté narozeniny jsem od spolužáků dostal knížku Flash 5 pro grafiky a tvůrce webů a jal se učit něco nového. Ve Flashi jsem dokonce udělal svou první blbost (hrou bych to opravdu nenazýval), kdy jsme v koprodukci s bratrancem jako grafikem udělali něco, co by se možná chytilo dnes na iPhonu – prdícího (a močícího!) panáčka na záchodě. Nedávno jsem zase náhodně objevil zdrojový soubor, ale teď nemám sílu jej hledat. Možná se někdy podělím.

Flashi jsem zůstal věrný ještě dlouho poté. Další můj počin byla rozdělaná tuningová hra (období NFS Underground), ve které se upravovalo z boku viděné auto a s tím se pak závodilo v pohledu zeshora. Ani nevím, proč jsem to tehdy utnul. I když možná proto, že jsem přišel s ambicióznějším nápadem. Tuningovou hrou, ve které se bude jezdit po mém rodném městě v pohledu zeshora (NFS Underground 2!), to vše na překreslených radarových mapách. Tady jsem měl pro změnu hotovo upravování výkonu, několik hotových aut a…pak jsem po nějaké době zjistil, že nemám zdroják! Tehdy navíc začala má docházka na střední školu a rázem bylo po plánech. Naučil jsem se PHP a vrátil se tam, kde jsem začínal – k tvoření webů, jen krapet profesionálněji.

No a pak jsem si pořídil iPhone. Byl jsem z něj nadšený. Perfektní rychlost (tehdy ještě ani nestihl vychladnout iPhone OS 3), vše fungovalo přesně jak má a ty hry! Dotykové ovládání mě prostě nadchlo. Tehdy jsem pro změnu věděl, že chci dělat iPhone aplikace. Bohužel to nebylo tak snadné, jako naučit se HTML. Byl potřeba Mac OS a to pro mě byla na první pohled neřešitelná podmínka. Byly sice náznaky, kdy se mi po třech dnech rvaní si vlasů povedlo zkompilovat aplikaci přímo na iPhonu, ale na nějaký reálný vývoj (bez pořádného IDE) to nemělo. A pak přišel blesk z čistého nebe. Dozvěděl jsem se, že mám do devatenácti let naspořeno dost peněz a že se ty peníze dají vybrat předčasně. A vzhledem ke stavu mého PC ani netrvalo dlouho, abych rodiče přesvědčil, že chci nový, tentokrát už notebook kvůli brzkému nástupu na vysokou školu. O trošku dýl trvalo přesvědčit je, že opravdu potřebuju notebook za třicet klacků, ale to už zabíhám do detailů. Prostě jsem najednou měl MacBook Pro a nic nebránilo tomu, abych mohl začít ládovat iPhone svými výtvory. Teda vlastně bránilo – lenost.

Po několika letech nudného období neustálého bastlení, a později snad i programování v PHP jsem byl naštěstí tak znechucen a znuděn, že jsem se postupně začínal seznamovat s Objective-C, Cocoa a UI Kitem (pokud vám výrazy nic neříkají, prostě je zjednodušte na „programováním pro iPhone“). Pořídil si spoustu knih a začal vymýšlet, jakou udělám aplikaci. Jen mě pořád nějak nebavilo učit se docela složité nástroje a knihovny a stále jsem to odkládal. Až jsem se prostě jednoho dne odhodlal, že udělám hru.

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář. Můžeš být první!

 

Hledej